Statut ochrany:              přírodní rezervace (PR) katastrální území:           Ostrá a Kostomlaty nad Labem

místo:                           mezi obcemi Kostomlaty n. L. a Ostrá

plocha:                         157,37 ha

vyhlášena:                     1989

ochranné pásmo:           je jím pásmo 50 m od hranice chráněného území

 

Poznámka: dle nařízení vlády č. 132/2005 Sb. je Mydlovarský luh zařazen do Národního seznamu evropsky významných lokalit o celkové ploše 3,95 ha. Důvodem ochrany je výskyt populace ryby hořavky duhové (Rhodeus sericeus amarus).
 
Přírodní rezervace Mydlovarský luh je jedním z posledních velkých zachovalých komplexů lesa v Polabí - v úseku mezi komplexem luhů  kolínsko-poděbradských a nad Mělníkem. Svojí rozlehlostí představuje pro řadu rostlinných a živočišných druhů v této jinak hospodářsky využívané krajině možnost jediné, ale i trvalé existence. Celá přírodní rezervace se nachází v regionálním biocentru č. 349 - Niva Labe u Semic a Ostré. Řekou Labe, která vymezuje jižní hranici rezervace, prochází nadregionální biokoridor.
 
Název území pochází z pojmenování hradu Mydlovar, v minulosti též zvaný Kostomlaty. První zmínka o Mydlovaru se v archivech objevuje již roku 1223. Jedná se o zcela ojediněle v Čechách se vyskytující celocihelný hrad s plášťovou zdí. Tzn. bezvěžový hrad, u kterého byla veškerá vnitřní zástavba (včetně zranitelných střech) skryta za zdi a nebylo ji možno zvenčí ohrozit přímou střelbou. Jméno Kostomlaty a Mydlovar je odvozeno od způsobu vaření mýdla - rozmlácení kostí a jejich následné vaření a loužení.
 
Chráněné území je situováno v oblouku Labe na jeho pravém břehu mezi Kostomlaty nad Labem a Ostrou. Jižní hranici rezervace tvoří upravený břeh Labe, ostatní hranici od východu k západu tvoří přibližně Farský potok. Celé území rezervace je tvořeno rovinatými terasami  v soustavě mrtvých labských ramen. Nadmořská výška je v rozmezí 178-188 m n.m. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 9 oC, je to nejvyšší hodnota v Čechách.
 
Horninovým podložím jsou křídové sedimenty cenomanského stáří, překryté náplavy Labe a jeho přítoků. Půdním typem je červenohnědá fluvizem s plochami glejů a organozemí. Půdy jsou hlinitopísčité až jílovitohlinité, převážně čerstvě vlhké s hladinou pohyblivé podzemní vody kolísající během vegetačního období. V jarním období a při velkých povodních dochází k zaplavení vodou jen na omezené části území.
 
Zásadní vliv na toto území ale měla regulace Labe, jedna z rozsáhlejších regulací byla ukončena v roce 1928, a dále výstavba stavidlových jezů na Farském potoce, čímž došlo k umrtvení přirozené dynamiky Labe i Farského potoka. Koryto Labe je stabilní, nedochází k posunům v toku, nevznikají další ramena, současná se zazemňují.
 
V komplexu lužního lesa přírodní rezervace Mydlovarský luh se nacházejí tůně (podle směru toku Farského potoka): Novákova tůň, Žitina, Králíček, Bezednice, Buda. Plošně nejrozsáhlejší Žitina byla v letech 2003-2004 nákladem 6,66 mil. Kč odbahněna. Na tůni Žitina je v částečně vyvinutých břehových porostech vtroušen puškvorec obecný. Tůň Bezednice je v létě zcela porostlá okřehkem, oproti ní je tůň Buda pokryta stulíkem.
 
Všechny výše uvedené tůně jsou součástí potoka Vlkava (v tomto úseku zvané Farský potok). Potok pramení v Ledcích ve výšce 255 m n. m. a ústí do Labe pod jezem v Kostomlatech jako pravostranný přítok ve výšce 178 m n.m. Jeho spád je tedy 77 m. Plocha povodí je 237 km2 , délka toku je 35,6 km a průměrný průtok v ústí je 0,61 m3 /s.
 
Předmětem ochrany jsou tvz. polabiny (ekosystém labské nivy), v určitém sukcesním stadiu tj. slepá a odstavená ramena starého toku Labe ve stupni zazemnění od volné vodní hladiny (potok, tůně) až po již uzavřené plochy, které jsou využívány jako kosené louky nebo byly zalesněny v minulosti. S přibývajícím počtem druhů rostlin a živočichů v Červeném seznamu nabývá toto území na významu i z hlediska ochrany biotopů. Ke kruštíku polabskému a ladoňky přibyly další druhy - sněženka podsněžník, bledule jarní, slavík obecný, ledňáček říční, cvrčilka zelená, rosnička zelená, svinutec kruhovitý.
 
Přírodní rezervaci tvoří téměř ze 75 % jilmová doubrava (Querco-Ulmetum), v menší míře lipová dubohabřina (Tilio-carpinetum). Významnou část rezervace tvoří také luční porosty, které nalezneme na loukách - Kopanina, Lánská louka, V jezeří, Bílá a Podřepov. Zde jsou nejvíce zastoupeny mezofilní ovsíkové louky (Arrhenatherion elatioris), rákosiny eutrofních stojatých vod (Phragmition communis). V menším množství se zde setkáme s makrofytní vegetací přirozeně eutrofních vod (Lemnion minoris, Nymphaeion albae), mokřadními olšinami (Carici elongatae-Alnetum) nebo aluviálními psárkovými loukami (Alopecurion pratensis). Ze stromového patra je zde nejvíce zastoupen dub 63 %, jasan ztepilý 12 %, lípa srdčitá 9 % a topol černý 6 %. Pro mimořádnou velikost byly v roce 2004 vyhlášeny v rezervaci 4 duby za památné stromy.
 
Mydlovarský luh je domovem pro sněženku předjarní (Galanthus nivalis), bleduli jarní (Leucojum vernum), kruštík polabský (Epipactis albensis), ladoňku vídeňskou (Scilla vindobonensis). Ze živočichů se zde setkáte s rosničkou zelenou (Hyla arborea), ledňáčkem říčním (Alcedo atthis), slavíkem obecným (Luscinia megarhynchos),  čápem bílým (Ciconia ciconia), užovkou obojkovou (Natrix natrix) a moudivláčkem lužním (Remiz pendulinus).
 
 
K historickému vývoji území je možné dodat, že rozsáhlé zásahy do polabských niv jsou spojeny především s kácením lužních lesů ve středověku, kdy byly objeveny stříbrné rudy na Kaňku u Kutné Hory. Začátkem 16. století byly lužní lesy v Polabí již vykácené. Zůstaly pouze lesy v královských honitbách a na nepřístupných labských ostrovech. To způsobilo, že v roce 1754 musela císařovna Marie Terezie vydat patent omezující těžbu dřeva na nezbytné minimum.
 
 
Velký vliv na krajinu v Polabí mělo také zemědělství, a to odlesňováním a vysoušením mokřadů ve středověku. V současnosti se na území rezervace obhospodařují pouze louky.
 
Zajímavostí porostů rezervace Mydlovarského luhu jsou porosty slavonského dubu (Quercus robur forma slavonica Gayer) pocházející z oblasti bývalé Jugoslávie - Slavonie. Jeho plošný podíl je zde 21 % a nachází se ve věku 140-147 let. Někteří jedinci však dosahují úctyhodných 34 m. Upoutají hned na první pohled svojí rovností kmene vysoko do koruny stromu. Většina těchto porostů je uznána jako zdroj reprodukčního materiálu. Raší později než domácí dub letní, a díky tomu uniká pozdním jarním mrazíkům v době květu a také chronickému poškození žírem obaleče dubového.
 
Zpracovatel: Ing. Stanislav Svoboda
Nalezli jste chybu? Označte jí myší a stiskněte Ctrl + Enter.